Na základě předcházejících soudních jednání vedených mezi žalovaným statutárním městem Jihlava a žalobcem ČR -  Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových (dále jen ÚZSVM) ve věcně shodných případech, je předkládán zastupitelstvu města návrh na učinění souhlasných prohlášení, na základě nichž, v případě jejich schválení zastupitelstvem města, bude zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník pozemku pod stavbou bytových domů Vrchlického č. p. 1911, 1912, 1913, 1915, 1916, 1917, 1918, 1919 v Jihlavě, v k. ú. Jihlava na pozemku p. č. 4085/2 – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 1756 m², Česká republika s příslušností hospodařit s majetkem státu ve prospěch ÚZSVM.

Popis problému:

Podle §1 zákona č.  172/1991 Sb., přešly do vlastnictví obcí pouze věci, k nimž ke dni 23.11.1990 příslušelo právo hospodaření národním výborům, jejichž práva a závazky přešly na obce, pokud obce s těmito věcmi ke dni 24.05.1991 hospodařily. Dle výkladů soudů (zejména pak Nález Ústavního soudu České republiky sp. Zn. IV. ÚS 185/96), kde je pojem hospodaření vykládán jako hospodaření faktické, které nemohlo být vykonáváno např. na pozemku, na němž existuje dům ve vlastnictví jiné osoby, neboť tento  pozemek nemohl  být sečen, či jinak fakticky udržován obcí i když k němu příslušelo právo hospodaření národního výboru.

Na základě  uvedeného výkladu byly rozsudky soudů vydány v neprospěch statutárního města Jihlavy, a to včetně nálezu odvolacího Krajského soudu v Brně. Statutární město Jihlavy tak dle výkladů soudů takové pozemky nikdy nenabylo a tedy nemůže být jejich vlastníkem. Vzhledem k uvedenému je tedy nutné zajistit příslušné doklady (souhlasná prohlášení) pro přepis takovýchto pozemků na ČR.

Tato záležitost je řešena s ÚZSVM již více jak 20 let, neboť majetkový odbor v zájmu města, vzhledem k určité právní nejistotě, požádal katastrální úřad postupně o zápisy všech pozemků vedených na  listu vlastnictví Městského národního výboru v Jihlavě  (LV 1) na list vlastnictví města Jihlavy (LV 10001).

Na základě výše uvedených jednání s ÚZSVM majetkový odbor Magistrátu města Jihlavy v roce 2015 předložil Zastupitelstvu města Jihlavy na jeho jednání konané dne 21.04.2015 návrh ÚZSVM č. j. MMJ/MO/498/2015, JID 36966/2015 doručený statutárnímu městu Jihlava dne  03.03.2015 na  učinění souhlasného prohlášení statutárního města Jihlava o přechodu vlastnického práva k některým pozemkům zapsaných na listu vlastnictví statutárního města Jihlavy a zastavěných  stavbami ve vlastnictví jiných osob na stát. V uvedeném návrhu ÚZSVM bylo jako příklad uvedeno 72 pozemků. Zastupitelstvo města Jihlavy usnesením č. 164/15-ZM neschválilo učinění výše uvedeného souhlasného prohlášení.

Na základě negativního usnesení Zastupitelstva města Jihlavy č. 164/15-ZM ÚZSVM podal 5 určovacích  žalob, jimiž se mimo jiné domáhal určení vlastnictví .

Dne 23.5.2017 vydal Ústavní soud ČR nález II.ÚS 2599/16, který rozhodl v obdobné záležitosti ve prospěch města Semily. Vzhledem k tomu bylo v soudních jednáních pokračováno.

Na základě  neúspěchu statutárního města v soudních řízeních zastupitelstvo města již v minulosti opakovaně schválilo návrhy na učinění souhlasných prohlášení k pozemkům pod bytovými domy. Na základě dalších šetření ÚZSVM bude ÚZSVM postupně předkládat ke schválení další souhlasná prohlášení.

Ve vazbě na výše uvedené ÚZSVM dne 14.10.2024 zaslal sdělení, v nichž uvádí, že na základě provedeného šetření vlastnictví pozemku  p. č. 4085/2 (zastavěná plocha o výměře  3986 m2) v k. ú. Jihlava dospěl k závěru, že ke dni 23.11.1990 byl tento pozemek ve vlastnictví ČR, právo hospodaření příslušelo Městskému národnímu výboru Jihlava. Nepodařilo se však doložit, že město Jihlava s těmito pozemky ke dni 24.5.1991 fakticky – věcně hospodařilo ve smyslu ust. § 1 zák. č. 172/1991 Sb. ve spojení s Nálezem Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. ÚS 185/96.

Na předmětném pozemku byla k rozhodnému datu situována stavba ve vlastnictví jiného právního subjektu, užívací vztah nebyl ke dni 24.5.1991 upraven. Předmětné pozemky proto zůstaly ve vlastnictví státu. Podle § 65 odst. 3 zák. č. 109/1964 Sb., ve znění ke dni 24.5.1991, jej měl  prozatímně spravovat Okresní úřad v Jihlavě ve smyslu vyhlášky č. 61/1986 Sb., později ve smyslu zák. č. 219/2000 Sb. Dnem 1.7.2002 se pak s tímto majetkem stal příslušný hospodařit podle § 29 odst. 1 zák. č. 201/2002 Sb. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových.

Na tomto sdělení ÚZSVM nebyly majetkovým odborem shledány nedostatky, vzhledem k tomu je předkládán tento návrh.

Návrh řešení (případně alternativní návrhy):

Schválení učinění souhlasného prohlášení dle tohoto návrhu.

Stanoviska dotčených odborů:

O stanoviska odborů nebylo požádáno.

Výsledek předběžné finanční kontroly:

Připravovaná operace, která je schvalována v rámci tohoto návrhu, splňuje pravidla hospodárného, efektivního a účelného nakládání s veřejnými prostředky (tzv. princip 3E) a je v souladu s opatřením primátorky č. 1/2019 k zajištění hospodárného, efektivního a účelného výkonu veřejné správy statutárním městem Jihlava.

Součástí návrhu jsou veškeré podklady, které jsou nezbytné k relevantnímu rozhodnutí ZM.

Právní posouzení:

Návrh na schválení souhlasných prohlášení o uznání vlastnického práva České republiky je předkládán Zastupitelstvu města Jihlavy ke schválení v rámci jeho vyhrazené pravomoci na základě ust. § 85 písm. a)  zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, na základě něhož je zastupitelstvu obce vyhrazeno rozhodovat o nabytí a převodu hmotných nemovitých věcí.

Přiložený návrh souhlasného prohlášení obsahuje náležitosti stanovené vyhl. č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí v platném znění.

V obdobné věci bylo vedeno městem jako žalovaným soudní řízení se žalobcem ČR-ÚZSVM, kdy Rozsudkem č.j. 12 C 57/2019 ze dne 17.4.2019 určil Okresní soud v Jihlavě, že vlastníkem žalovaných pozemků je Česká republika s odůvodněním,  že město předmětné pozemky nemohlo nabýt dle § 1 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku ČR do vlastnictví obcí v platném znění, neboť nebyly splněny všechny podmínky rozhodné pro přechod vlastnictví podle citovaného zákona. S odkazem na nález Ústavního soudu č. IV. ÚS 185/96 ze dne 29.11.1996 je k přechodu věcí z majetku státu do vlastnictví obcí třeba kumulativního naplnění všech tří stanovených podmínek, a to že k rozhodnému datu se jednalo o majetek ve vlastnictví státu a právo hospodaření náleželo národnímu výboru, přičemž ten musel fakticky s majetkem hospodařit. Vzhledem k tomu, že se jedná o zastavěné pozemky, faktické nakládání s tímto majetkem se městu nepodařilo v rámci soudního řízení prokázat.

V rámci daného soudního řízení pak město uplatnilo i námitku vydržení, avšak stejně jako u předchozích žalob, soud dospěl k závěru, že podmínky pro vydržení nebyly naplněny, neboť město neprokázalo dobrou víru, tj. že nebylo oprávněným držitelem. 

Proti citovanému rozsudku bylo podáno odvolání ke Krajskému soudu v Brně, pobočka Jihlava. Toto odvolání bylo opětovně rozsudkem ze dne 30.6.2020 zamítnuto právě s odkazem na nález ÚS č. IV. ÚS 185/96. Kromě toho odvolací soud rovněž dospěl k závěru, že nebyly splněny ani podmínky pro vydržení právě pro nedostatek dobré víry, neboť dobrou víru by mohla založit pouze existence domnělého právního titulu či omluvitelný právní omyl týkající se splnění zákonných podmínek pro přechod nemovitostí z vlastnictví státu do vlastnictví obce, přičemž k takovému omylu, jak soud konstatoval, na straně města nedošlo.    

Odvolací soud se zabýval i námitkou města ohledně možného mimořádného vydržení předmětných pozemků, kterou však jako nedůvodnou zamítl.