Popis problému:

Předkládáme zastupitelstvu města návrh na projednání uplatnění nároku dědiců paní ░░░░ ░░ na vydání pozemku p.č. 144 v k.ú. Jihlava, jehož součástí je dům Masarykovo nám. 66, Jihlava (radnice) mimosoudní cestou. Již v roce 2018 Zastupitelstvo města Jihlavy usnesením č. 72/18-ZM z 10. 12. 2018 vzalo na vědomí uplatnění uvedeného nároku a neschválilo vypořádání nároku mimosoudní cestou. Následně probíhala soudní jednání, pro ░░░░ ░░ neúspěšně. Dne 31. 10. 2023 obdrželo statutární město Jihlava žádost JUDr. Jana Davida, advokáta, v zastoupení klientů, dědiců paní ░░░░ ░░ , o mimosoudní řešení této věci.  

Pozemek p.č. 144 - zastavěná plocha a nádvoří v k.ú. Jihlava o výměře 561 m², jehož součástí je objekt občanské vybavenosti Masarykovo nám. 100/66 v Jihlavě, je veden v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Jihlava na listu vlastnictví č. 10001 pro k.ú. a obec Jihlava, tj. listu vlastnictví statutárního města Jihlavy. V roce 2018 se na statutární město Jihlava obrátil JUDr. Jan David, advokát se ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░ , zastupující klientku ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░  a uplatnil nárok na nemovitosti. Jak advokát uvedl, ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░

Zastupitelstvo města Jihlavy usnesením č. 72/18-ZM neschválilo vypořádání nároku mimosoudní cestou. Paní ░░░░ ░░ se obrátila na soud a podala žalobu na vyklizení nemovitosti a určení vlastnictví nemovitosti.  Nebyla úspěšná. 

Dne 31. 10. 2023 se na statutární město Jihlava obrátil JUDr. Jan David, advokát, v zastoupení klientů pana ░░░░ ░░░░ a paní ░░░░ ░░░░ ░ , kteří se domnívají, že předmětný pozemek, jehož součástí je dům č.p. 100 v k.ú. Jihlava, je i nadále ve vlastnictví jejich babičky paní ░░░░ ░░░ , která předmětnou nemovitost nabyla na základě trhové smlouvy ze dne 2. 12. 1924 a následně byla nucena dne 17. 10. 1939 uzavřít kupní smlouvu s městem Jihlava (tehdy „Stadtgemeinde Iglau“) s tím, že jí nikdy nebyla vyplacena kupní cena  a dotyčná, že kupní smlouvu ani nepodepsala. Klienti jsou toho názoru, že kupní smlouva ze dne 17. 10. 1939 je nicotným právním jednáním. Advokát byl tedy požádán svými klienty, aby se na statutární město Jihlava obrátil ohledně jejich rodinného majetku za účelem zahájení jednání, které by mohlo vyústit v mimosoudní řešení dané věci.

Advokát JUDr. Jan David ve svém dopise uvádí:

Výše uvedenou nemovitost trhovou smlouvou ze dne 2. 12. 1924 zakoupila babička jeho klientů ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░ v Jihlavě. Ta měla následně na základě kupní smlouvy ze dne 17. 10. 1939 převést vlastnické právo k nemovitosti na město Jihlava. Vlastnické právo bylo skutečně na základě této listiny zavkladováno a dodnes je statutární město Jihlava vedeno v katastru nemovitostí jako vlastník shora uvedené nemovité věci. Klienti si ze sbírky listin katastrálního úřadu příslušnou kupní smlouvu vyžádali a zjistili, že tato listina nemohla být považována za listinu, která by mohla být podkladem pro zápis změny v tehdejší pozemkové knize. Příslušná kupní smlouva totiž nemůže být dle jejich názoru považována za smlouvu v právním slova smyslu, neboť neobsahuje údaj o tom, kdo za kupující jednal, a dokonce není ze strany kupující vůbec podepsána. Smlouva tedy nebyla uzavřena a lze ji považovat za nicotné právní jednání. Klienti proto považují zápis vlastnického práva na základě takové listiny za flagrantní porušení intabulačního principu a údaj o vlastnickém právu města Jihlava za zřejmý omyl při vedení katastru. 

░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░

Jako právní nástupci paní ░░░░ ░░░ se klienti domnívají, že v části A listu vlastnictví č. 10001 pro katastrální území Jihlava by jako vlastník pozemku par. č. 144, jehož součástí je dům čp. 100, v katastrálním území a obci Jihlava, měla být uvedena stále jejich babička ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ Tento zápis proto navrhli podáním adresovaným příslušnému katastrálnímu úřadu opravit. Katastrální úřad pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Jihlava, mým klientům sdělil, že mu nepřísluší opravovat případné nesoulady zjištěné v dnes již historických evidencích a že k řešení těchto rozporů je příslušný zpravidla pouze soud (sdělení katastrálního úřadu ze dne 25. 4. 2023). 

Vzhledem k tomu, že rozhodování o majetkových věcech náleží do vyhrazené pravomoci Zastupitelstva města Jihlavy, předkládáme tuto věci k projednání a rozhodnutí zastupitelstvu města. 

Návrh řešení (případně alternativní návrhy):

Schválení znění usnesení. 

Stanoviska dotčených odborů:

Stanoviska komise RM / výboru ZM:

Výsledek předběžné finanční kontroly:

Předběžná finanční kontrola provedena v souladu se zákonem o finanční kontrole č. 320/2001 Sb. a v souladu s vnitřními předpisy. Důvody pro neschválení vypořádání uplatňovaného nároku na vydání nemovitosti mimosoudní cestou jsou uvedeny v právním posouzení. 

Právní posouzení:

Návrh na neschválení vypořádat uplatněný nárok dědiců paní ░░░░ ░░  na vydání pozemku p.č. 144 - zastavěná plocha a nádvoří v katastrálním území Jihlava, jehož součástí je objekt občanské vybavenosti č.p. 100 v Jihlavě, Masarykovo nám. or.č. 66, mimosoudní cestou, je předkládán Zastupitelstvu města Jihlavy v rámci jeho vyhrazené pravomoci dle ust. § 85 písm. a) zákona o obcích, na základě  něhož je zastupitelstvu obce vyhrazeno rozhodovat o nabytí a převodu hmotných nemovitých věcí.  

Již v roce 2018 Zastupitelstvo města Jihlavy usnesením č. 72/18-ZM ze dne  10. 12. 2018 vzalo na vědomí uplatnění nároku na předmětnou nemovitost paní ░░░░ ░░░ , matkou současných žadatelů ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░ ,  a neschválilo vypořádání jejího nároku mimosoudní cestou. Paní ░░░░ ░░ zastupoval stejný právní zástupce JUDr. David, stejně jako v tomto případě.

Po neúspěšné žádosti na mimosoudní vyrovnání podala dne 7. 10. 2019 paní ░░░░ ░░ prostřednictvím svého právního zástupce žalobu u Okresního soudu v Jihlavě vůči statutárnímu městu Jihlava na vyklizení předmětné nemovitosti a určení vlastnictví nemovitosti.

Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě č.j. 11 C 276/2019 ze dne 26. 2. 2020 byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta s odůvodněním, že i kdy smlouva uzavřená mezi ░░░░ ░░ a městem Jihlava v roce 1939 byla na základě dekretu prezidenta republiky č. 5/1945 Sb. neplatná,  neboť byla uzavřena po 29. září 1938 pod tlakem okupace nebo národní, rasové či politické persekuce, tak vlastnické právo ░░░░ ░ k dané nemovitosti  nebylo po roce 1946 obnoveno.

Zákonným nástrojem, jak mohla ░░░░ ░ svého vlastnického práva k dané nemovitosti dosáhnout, bylo uplatnění restitučního nároku dle zákona č. 128/1946 Sb.

I když paní ░░░░ ░ restituční nárok k dané nemovitosti dle zákona č. 128/1946 Sb. v tříleté promlčecí lhůtě uplatnila, zamítl Okresní soud v Jihlavě dne 28. 1. 1953 její restituční návrh z důvodu její státní nespolehlivosti. Současně Okresní soud v Jihlavě upozornil na několik rozhodnutí Ústavního soudu, ve kterých v zásadě odmítl opomíjení zákonných restitučních pravidel a jejich nahrazování cestou vlastnických žalob.

Proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě se právní zástupce odvolal, přičemž Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě, odvolání zamítl a rozsudek soudu I. stupně potvrdil, přičemž mimo jiné zmínil odkaz na stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2005, ve kterém Ústavní soud na otázku, zda je možné se domáhat ochrany vlastnického práva, k jehož zániku došlo před rokem 1948 prostřednictvím zpochybnění právních skutečností, na základě kterých k takovému zániku došlo, a tedy nikoli způsoby stanovenými restitučními předpisy, nýbrž za použití obecných občanskoprávních institutů (žaloby na určení práva), odpověděl Ústavní soud záporně.

I když Krajský soud v Brně odvolání zamítl, podal v zákonné lhůtě právní zástupce paní ░░░░ ░░ dovolání k Nejvyššímu soudu. Usnesením č.j. 22 Cdo 1035/2021 ze dne 28. 7. 2021 Nejvyšší soud dovolání zamítl s odkazem právě na stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2005, že žalobou na určení vlastnického práva nelze obcházet smysl a účel restitučního zákonodárství. Nejvyšší soud nezpochybnil tvrzenou majetkovou křivdu, která měla být způsobena ░░░░ ░ , nicméně uvedl, že rozhodnout o odčinění této křivdy lze pouze způsobem a v intencích právního řádu České republiky.

I když Nejvyšší soud dovolání ░░░░ ░░ zamítl, podal její právní zástupce následně ještě ústavní stížnost k Ústavnímu soudu. V průběhu řízení o ústavní stížnosti paní ░░░░ ░░ zemřela a do řízení vstoupili její dědicové pan D░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░ Ústavní soud svým usnesením I.ÚS 1913/22 dne 30. 8. 2022 ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl s tím, že Nejvyšší soud beze zbytku vypořádal veškerou uplatněnou argumentaci, proč nebylo možné žalobě vyhovět.  

V žádosti pan ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░░ ░░░ sdělují, že se domnívají, že vlastnické právo k dané nemovitosti stále náleží jejich babičce paní ░░░░ ░ s tím, že pokud nebude statutární město Jihlava ochotno se dohodnout na mimosoudním řešení, budou se muset obrátit na soud. Vzhledem k tomu, že jimi uplatňovaný nárok je shodný s nárokem, který uplatňovala jejich matka paní ░░░░ ░░ a který byl zamítnut ve všech stupních soudního řízení České republiky, nedoporučuje právní oddělení KT řešit jejich nárok mimosoudní cestou právě na výše uvedené důvody, pro které byl nárok paní ░░░░ ░░ v soudním řízení zamítnut.